Nick: Rune
Fc: Garrett Hedlund
Věk: 25 let
Rasa: Immortal
Národnost: Američan
Zaměstnání: Pasák, příležitostný dealer, majitel webu Red Swans
And soon, too soon, we part with pain, To sail o'er silent seas again.
PŘIROZENÉ SCHOPNOSTI:
Braní a navrácení života [ovšem nemohou oživit příliš poškozená těla], vycítí smrt, teleportace, nesmrtelnost, vidí duše mrtvých, vytrhávání duší z těl.
SCHOPNOSTI NAVÍC:
-
Dřív býval takovým tím pěkným klukem s roztomilým pohledem v těch svých modrých očích, které si celé roky zvládaly ponechat tu až dětskou rozpustilost. Dnes, ve svých pouhých pětadvaceti letech, vypadá spíš jako životem zbitý chudák. To víte, když umřete, trochu vám to zcuchá vlásky. Už se pravidelně neholí, jak se to původně naučil. Má daleko jiné starosti. Obecně na svůj vzhled tolik nedbá. Není proto divu, když ho zahlédnete zarostlého a s přerostlými vlasy, když je to tím posledním, co ho zajímá. Ale umývá se každý den, to se zase bát nemusíte. Je to součást jeho denní rutiny hned po každodenním odeslání duše Smrti. I přes to by se o něm nedalo ani náhodou říct, že je škaredý, protože to není. Jen jsou jeho priority trochu jinde.
Svou výškou trochu vyčnívá, ale vysoký není to slovo, kterým byste ho popsali, kdybyste to dostali za úkol. S bezdomovcem byste si ho nespletli, obléká se normálně, ovšem jeho obličej brázdí nejedna vráska na to, jak je mladý. Nejspíš k tomu přispívají také vousy, které si holí jen jednou za několik dní, když si zrovna vzpomene. Kvůli nim byste si také tipli, že je minimálně o pár let starší, než skutečně je. Jeho vlasy jsou světle hnědé, občas prosvitne světlejší pramen a někdy vypadají i celkem upraveně, když zrovna navštívil holiče. Jeho postava je docela sportovní – jednak nemá zrovna čas na nějaké válení se doma na gauči, jednak se to hodí, aby zapůsobil na dámy a odstrašil případné… konkurenty
Jak jen Benjiho popsat? Kdysi býval milujícím bratrem, který se od Lee, svého dvojčete, nehnul ani na krok, pokud nemusel, a později ji navštěvoval, co nejčastěji mohl. Dnes je pouhým stínem toho usměvavého kluka.
To, že je s ním něco špatně, bylo evidentní dávno před tím, než zemřel. Minimálně pro většinu společnosti je jeho chování, přemýšlení a vůbec celý on vysoce nonkonformní. Vyvrhel v mládí se nestane ničím jiným než opět vyvrhelem. Jestli však před smrtí měl v sobě kousek slitování s ostatními, po smrti se s ním rozloučil. Na jeho, řekněme, zaměstnankyních mu dříve záleželo a staral se o ně, protože jim chtěl pomoct. Teď mu jde o peníze, které z nich získá. Nesdírá je z kůže, to zase ne, chce, aby se o sebe mohly starat a byly spokojené, což se rovnalo spokojeným zákazníkům a zeleno v dlani. Jen je daleko přímější a úsečnější, když přijde na pracovní záležitosti. Nenechá si lézt do zelí a vesměs už došlo k tomu, že kdo má peníze, jde k němu. Kdo je nemá, jde si najít nějakou špínu, aby ji sebral z chodníku a trochu si s ní užil. Není neobvyklé, že se s některou z holek sám potěší. Říká tomu testování zboží. Musí se přece přesvědčit, že mají všechno, jak se patří, no ne? Stále si hraje na toho citlivého pasáka, který jim pomáhá a soucítí. Však je taky každý měsíc posílá na testy na všelijaké pohlavní choroby. Nemůže si dovolit, aby nějaká něco roznesla, to by poškodilo pověst jejich naprosto nelegální společnosti.
Umí se tvářit jako opravdu okouzlující mladý muž, když něco chce. Většinou když chce oblbnout nějakou husičku z ulice, aby ji mohl v teple domova zabít a poslat její duši Smrti. Zbavuje se tak konkurence a v podstatě tím zabíjí hned dvě mouchy jednou ranou. Nekouří, nikdy mu to nechutnalo a nemůže ten smrad vystát, ale čas od času se rád napije. Ne však tak, aby ztratil povědomí o sobě a o svém okolí. Tentokrát by si na něj už s utopením nikdo nepřišel, ale je lepší se nepříjemnostem vyhnout hned, no ne? S vodou moc kladné vztahy nemá – podvědomě se v něm zakotvil takový maličký strach. Nemá rád příliš velké vodní plochy, i když o tom sám ještě neví a možná ani vědět nebude. Jako společnost ale není úplně špatný. Dá s vámi řeč, nechá vás zafňukat si, jak je život těžký, poplácá vás po ramínku a řekne, že to bude lepší. Přes den se chová vlastně úplně normálně. Až na to, že tam uvnitř už skoro nic necítí. Nějak mu to nejde. Věčná bolest ochromila jeho schopnost cítit.
Jediný, ke komu ještě cítí alespoň špetku něčeho dobrého, je Lee, jeho dvojče. Jejich pouto dvojčat se jejich smrtí jaksi… proměnilo. Jeho podstata se změnila a ne zrovna pozitivně. Při silném citovém vypjetí jednoho nebo toho druhého popadají záchvaty migrény a nevolnosti, zahlcuje je smutek a nejradši by skočili z mostu. Škoda, že tohle by už ani jednoho z nich nezabilo. Paradoxně se v těch chvílích Benji cítí jako člověk. Jindy, například ve vzácných chvílích opilosti, je znechucený sám ze sebe, z toho, co se z něj stalo. Mohl by přestat, stačilo by jeden den neposlat duši, bylo by to tak jednoduché… Párkrát už to málem udělal. Jenže nakonec stejně zabil a postupně se stával čím dál závislejší. Líbilo se mu rvát duše z cizích těl. Až se dostal do stavu, kdy prostě přestat už nešlo. A tak každou noc, minutu po půlnoci, posílá Smrti duši. Proč právě tehdy? Inu, to je jednoduché. Obvykle to bývají prostitutky nebo feťáci, kteří přebrali. K večeru si je najde, během první poloviny noci si s nimi trochu pohraje a o půlnoci jim vezme život i duši. Smrt v něm vyvolala i jistou dávku sadismu.
Kdyby ho teď viděl někdo jiný z jejich rodiny, nejspíš by ho nepoznal. Snad po vzhledu nebo po hlase. Jinak? Ne. Ptali by se, kam se poděl roztomilý Benji, který měl tak rád svého plyšového zajíčka. Kam se poděl? No přece umřel.
Hill House. První vzpomínky, které Ben má, jsou právě z tohoto domu. Někdo by ho považoval za krásný starobylý dům plný historie, jež na vás dýchá zpoza každého rohu. Jenže tenhle dům byl všechno, jen ne krásný. Děti jsou vždy daleko citlivější vůči těmto věcem než dospělí – minimálně než ti lidští.
Zprvu si dům nemohli vynachválit. Zahrady byly ideálním hřištěm a když máte tolik sourozenců jako Benji s Lee, je fajn mít tolik místa. Jenže tímhle končí výčet dobrých věcí, které na rodinu Morgan čekaly v Hill House. Místo historie zpoza každého rohu dýchal na děti strach a temné stíny. Neexistovalo, aby se uprostřed noci odhodlali zajít si na záchod. Ne, ani náhodou. Kdoví, co za hrůzy by je v koupelně čekaly. Pokud by tam vůbec ztemnělými chodbami došli. Mizející věci rodinu rozdělovaly. Jediný, komu Benji věřil, že mu nikdy nic nevzal, byla Lee. Nakonec podezříval dokonce i Monroe s Theodorou. Byly starší, třeba si z nich chtěly jen vystřelit. Jenže na to, aby to byla pouze zábava a neškodné žerty, se kvůli tomu až moc hádali a nikdo se nechtěl přiznat. Jedinou útěchu v té době nalézal jen u své sestřičky. Jejich rodiče si stále jen mysleli, že si dělají naschvály mezi sebou, jak už to mezi sourozenci bývá.
Když však začal ten další teror, ještě rádi by se byli vrátili k mizejícím věcem. To takhle jednoho večera Benji utíkal do koupelny vyčistit si před spaním zuby, když mu cestu zastoupil přízrak vyhublého muže s holí. Strach ho přimrazil k zemi a vyděšenýma dětskýma očkama si starce prohlédl. Vznášel se! On se vznášel! To přece nemohlo být skutečné! Byl však neškodný – v tu chvíli. Jakmile strach polevil, na nějaké čištění zubů úplně zapomněl, otočil se a s pleskotem holých nohou se rozběhl zpátky do pokoje, který sdílel s Lee. Zalezl si k ní do postele a celou noc se odmítal od své sestry hnout. Ráno jí o tom řekl, ale rodičům se svěřil až o několik dní později, kdy přízrak viděl už poněkolikáté. A Lee začala vídat ženu se zlomeným krkem. Spával s ní, ale stejně to nepomáhalo. Pořád se bála, až začala utíkat k rodičům. Ti jim sice nevěřili, neustále si brumlali něco o bujné dětské představivosti, ale alespoň je od sebe neodháněli. Ben se ani nepokoušel žádat o pomoc u Sama s Monroe. Byli skoro jako rodiče. Určitě by mu nijak nepomohli. A navíc, byť byl jen o pár minut starší než Billie, cítil takovou tu zodpovědnost staršího bratra vůči sestřičce. Chtěl ji chránit a chtěl jí pomoct. Byl smutný, když byla smutná ona. Což bylo prakticky pořád. Jen Theodora dvojčatům rozuměla a ve třech to hned bylo lepší než ve dvou. Později vymyslel takovou z pohledu dospělých vesměs hloupost s kamínky, která ale Lee pomáhala, a to bylo hlavní. Jenže jakmile přišla Shirley, byla Billie vzdálenější a vzdálenější. Benji to chápal, potřebovala kamarádku, která by nebyla z rodiny a byla tam ze světa venku, mimo ten příšerný dům, takže tvrdil, že ji také vidí, že je skutečná. A to i přes to, že ji neviděl. Sestra pro něj byla tím nejdůležitějším na celém světě.
A potom došlo k zásadnímu zvratu. Jejich matka Olivia… Nikdo nebyl s to určit, co se s ní přesně stalo. Zda se skutečně pomátla nebo zda ji něco posedlo nebo co vlastně… Podstatné bylo, že ráno následujícího dne byly děti z domu pryč a ona mrtvá. Hill House měl být pryč z jejich života a přesto dvojčata doposud pronásledují vzpomínky a děsivé zážitky, k nimž tam přišli.
Vypadli z Hill House, avšak bydlení u tety Janet nebylo zrovna velkým přilepšením. Předtím mohli alespoň mluvit o všem tom, co se jim dělo – především tedy Billie. Jenže teta nesnášela jakýkoliv projev představivosti a zmínky o čemkoliv, co se vymykalo jejímu normálnímu světu. Museli být zticha nebo využívat vzácných chvilek, kdy byli úplně sami. Benji se totiž pokaždé snažit přimět Lee, aby se mu svěřovala. Jeho teorie byla, že když to dostane ven, uleví se jí. A i kdyby se jí ulevilo jenom trošku, stálo by to zato. Chtěl jí pomoct, chtěl, aby byla šťastná, chtěl, aby mohli žít normální život bez věčného strachu, obav a dotěrných myšlenek na to, kdy je zase bude něco pronásledovat a dohánět k šílenství. Benji smrt matky nesl lépe než Billie, poněvadž na rozdíl od ní se k rodičům necítil být kdovíjak blízký. Když byl úplně malý, to ano, měl v sobě takovou tu slepou důvěru, jenže zatímco Lee křičela hrůzou a plakala do polštáře, on psychicky dospíval daleko rychleji, než by měl. Začal se skrz prsty dívat i na Samuela, Monroe a nakonec i na Theodoru. Sourozenci mají držet pospolu a oni se přitom vydali na svoji cestu, aniž by se ohlíželi. Tak to však mělo nejspíš být – Benjamin s Billie jako ti dva vyvrhelové.
Po dokončení střední školy se rozhodl, že zkusí policejní akademii. Nemusel tam chodit, mohl se prostě přihlásit do sboru a být rovnou poldou, jenže to on nechtěl. Chtěl to aspoň zkusit. I Lee šla na univerzitu, tak proč to nezkusit? Bohužel, kvůli „menšímu“ problému s drogami byl nucen odejít. Zdálo se, že pronásledují jak jeho, tak i jeho sestru. Tu navštěvoval poměrně často a tipoval si, že je jediný z rodiny, koho možná vidí i celkem ráda. Každopádně od toho vyhazovu to s ním šlo pěkně z kopce. Do drog se zaplétal čím dál víc, ale ne jako jejich uživatel. Na nějakou dobu spolupracoval s jedním dealerem, který mu dodával zboží, a Benji ho prodával. Nejdřív si vystačili jen s trávou a extází, než začali pomaličku přecházet i na takový pervitin či rovnou háčko. Tak si přišli na celkem slušné peníze, jenže to by jeho parťák nesměl být idiot a nenechat se chytit. Naštěstí mezi ním a Benjaminem zdejší policie nenašla nijakou spojitost a nakonec jim to ani nestálo za námahu, takže Ben vyvázl bez trestu.
Z větší části toho nechal, soustředil se totiž na svůj druhý byznys. Během období dealování se potkal s nejednou prostitutkou a některé byly i celkem pěkné holky, u kterých byla škoda, že šlapou jen tak na chodníku celé špinavé a za pár dolarů. A tak jim začal pomáhat. Nejdřív jim kupoval kondomy, čisté oblečení, make-up a jídlo, přičemž ony mu za to dávaly část jejich výdělku. Byla to taková nepsaná dohoda, která se však oběma stranám vyplácela. Postupně je stavěl na nohy. Některé odešly a zkusily se zařadit zpátky do svého života před ulicí, ale málokteré se povedlo vést normální život. A s Benjim se jim dařilo – byly čisté a zdravé a dostávaly daleko víc než předtím, když v tom byly samy. Postupně jim začal Ben zařizovat i apartmány a založil taky webovou stránku Red Swans, která diskrétně nabízí všechny jejich služby. Začala se slušně rozjíždět – na poměry menšího města – a čas od času si některá zajela i mimo něj. Sestře ani nikomu jinému z rodiny se o tom nesvěřoval. Lee nechtěl tížit myšlenky ještě tímhle a proč by o tom měl říkat zbytku? To, že zdědili Hill House, ho nijak nevzrušovalo. Klidně by se ho vzdal i bez vyplacení ostatními, dodnes ten dům nenávidí.
Onen den halí mlha. Neví přesně, co se to tehdy stalo, ale ví, že zemřel. Pamatuje si tu spoustu vody, která mu tlačila na ušní bubínky, vytlačovala vzduch z plic a pomalu, ale jistě zhasínala plamen jeho života. Probudil se uprostřed nicoty. Ležel tváří dolů, oblečení promoklé a v momentě, kdy přišel zpátky k sobě, zoufale zalapal po dechu. To, aby zjistil, že zase může dýchat normálně. Stačilo rozlepit oči, aby spatřil toho muže s holí a kápí vznášejícího se několik centimetrů nad zemí. Stejně, jako ho kdysi, když ho viděl poprvé, pohltil strach, se to stalo i teď. Byla to Smrt. To Smrt ho pronásledovala už jako malého kluka. Bylo mu to předurčeno. Uzavřeli spolu dohodu. Vrátí mu život, když mu každý den, kdy bude zpět na Zemi, pošle jednu duši. A protože se Benji smrti bál a nechtěl nechat svoji sestru samotnou, souhlasil.
První duší, kterou Smrti poslal, patřila jeho bývalému parťákovi, kterého pustili s podmínkou za dobré chování. Byl to on, kdo s ním chtěl nakrmit rybičky. Chtěl se ho zbavit a těžit z toho, co mezitím Benji vytvořil. Ale měl smůlu. Od té doby den co den posílá další duši. Občas nějakého nešťastníka, kterého najde předávkovaného, občas musí zabít někoho zdravého. Rozdíl v tom brzy přestal vidět. A potom ta hrozná bolest. Hrdlo se mu stáhlo a dobrých několik minut nemohl dýchat. Bylo mu zle a nebyl s to se udržet na nohách. Lee… Musela to být ona. Volal ostatním, ale ti stejně jako nevěřili jí, nevěřili ani jemu. Hledal ji v léčebně, ale tam mu řekli jen to, že její léčba byla ukončena a další zprávy o ní nemají. Věděl ale, že se s ní něco stalo a že musí zjistit co.