Bar u Staré Marigold, jak mu čas od času říkají místní obyvatelé, patří k Shadowhillským pokladům. Dědí se z generace na generaci v rodině Marigoldů, jedněch z prvních obyvatel tohoto malého města. Atmosféra se dá definovat jako přátelská, ač sem tam se vyskytne nějaká ta rvačka - jednou pro peníze, podruhé o pěknou barmanku obsluhující za pultem. Za večerů je zde k poslechu živá kapela obvykle vyhrávající irské, skotské nebo klasické folklórní písně.
Další oblíbený bar, v tomto případě spíše kombinace historického baru a pravé hospody, kde pivo teče proudem. Mackeyho bar se z části nachází v podzemí, konkrétně v bývalém bunkru, který zdejší podnikatel odkoupil a zmodernizoval do současné podoby. Pojmenovaný zůstal po jeho dědečkovi, Mackeymu, který za americké prohibice točil dělníkům pivo. V páteční a sobotní večery zde naleznete staré dobré štamgasty v jedné ruce s dobrým studeným pivem a v druhé s kartami.
Hledáte-li gastronomické nebe, pak jedině v této restauraci. L'Atmosphère naplní vaše sny, zároveň však počítejte s tím, že dokonale vyprázdní peněženku. Běžný smrtelník musí dlouho šetřit, aby svou drahou polovičku mohl pozvat na večeři do tak luxusní restaurace jako je tato. Zapomeňte na to, že byste si tu dali obyčejný hamburger nebo levné pivo, zde frčí pravá, nefalšovaná francouzská a molekulární kuchyně, která přináší inspiraci. Samozřejmě nesmí chybět perlivé šampaňské.
Lux patří k nejžádanějším nočním klubům. Vlastníkem a provozovatelem v jedné osobě se stal Lucifer Morningstar, bývalý vládce pekelných kruhů. Dominantou tohoto místa se bezpochyby stalo točité schodiště, z něhož je dokonalý výhled na celý klub. Každou noc toto místo ožívá v rytmu vášnivé hudby, čas od času doprovázené starým dobrým ďábelským blues. Vyvýšenou plošinu uprostřed zdobí bezchybné černé křídlo.
Zamíříte-li do samotného centra Shadow Hills, nesmíte bez povšimnutí přejít nově otevřenou kočičí kavárnu. Jejím patronem není nikdo jiný než milovnice všech možných i nemožných kočičích druhů, Alma Navarro, korpulentní Mexičanka. Tato žena je známá svým mateřským vztahem vůči každému, kdo do její kavárny zavítá - ať už se jedná o čtyřnohého mazlíčka nebo platícího zákazníka. Výzdoba by se dala nazvat steampunkovou, židle občas zavrzají, na druhou stranu si můžete za doprovodu kočičího vrnění přečíst nějakou tu knížku odloženou na policích.
Ještě na začátku minulého století se sem šlechta sjížděla z New Yorku nebo Bostonu, aby se podívala na divadelní představení, jaké si zasloužilo ovace vestoje. Dnes? Po druhé světové válce zůstala Opera house vyplněná a poničená požárem, který zde vypukl v roce 1959. Od té doby město několikrát pokoušelo vybrat ve sbírce na opravu, pokaždé však bez úspěchu. Městská pýcha nadále upadá každým rokem víc a víc, dřevěné trámy praskají vlivem nepřízně počasí.
Zablešený motel, kde vám společnost budou dělat hlavně krysy, sem tam nějaký ten šváb a rezavá voda tekoucí z uvolněného kohoutku. Vítejte ve Wigwam motelu, jediné noclehárně, jakou Shadow Hills nabízí. Důvod, proč to tu hygiena ještě nezavřela? Prostý - Bobby Morgan je starým dobrým známým starosty a protekce tu hraje jistou roli. Za noc si tu majitel neúčtuje moc, jen pár babek. K dispozici dostanete rozvrzanou postel, televizi s mizerným signálem a nesplachující záchod.
Svou rozlohou by se mohla vyrovnat menší univerzitní knihovně. Radní velmi dbají na vzdělání mladších generací a nebálo se investovat peníze do rozvíjení znalostí. V minulém roce došlo i ke slavnostnímu otevření moderního západního křídla, které je určeno převážně dětem a náctiletým, zatímco starší studenti, dospělí občané a starší generace naleznou informace v restaurovaném východním křídle, pyšnícím se dobovými prvky baroka. Tato část knihovny je vyhlášena za kulturní památku.
Nejbezpečnější místo v celém Shadow Hills, beze srandy. Kvalitně osvětlené cesty poskytují dostatečnou jistotu, aby se žádný pozdní procházející nelekl muže v ošoupaném baloňáku. Dřevěné, ručně opracované lavičky poskytují vcelku dobré posezení, večer rozsvícené lampy zase kouzelnou souhru světel a noční oblohy. Park se stal dokonalým místem pro odpočinek, útěk z práce o polední pauze nebo zkrátka a dobře kvalitním pláckem pro ranní či večerní běh.
V původních plánech naleznete stanici Downtown vedoucí centrem města. Stačila ale jedno poškozené potrubí, aby veškeré několikaleté práce spláchla a spolu s tím i několik milionů daňových poplatníků. Vstup do podzemní stanice se nachází v jedné z postranních uliček, leč pozor! Není zde bezpečno. Zastávku si oblíbili zejména feťáci, anarchisté a několik pouličních prostitutek, kteří si ze zdejšího místa udělali vlastní doupě. Drogy či jisté informace koupíte právě zde.
Opuštěná továrna odděluje svět 'bílých', prominentních lidí od čínské čtvrtě. Dříve se zde vyráběly automobily, později textilní oblečení, než veškerou vládu převzala Čína a hromadná výroba v zahraničí. Dnes si zde především hrají děti k nelibosti rodičů. Někdo tvrdí, že zde straší duch zakladatele tohoto místa, Roye Dickense, jehož syn zemřel při nešťastné nehodě, když spadl z patra a zemřel na následky zranění. Ať tak či onak, jednou za rok se zde pořádá velká párty - Sensation.
Místo, kde dlouho do časných ranních hodin svítí barevné lampióny pomalované čínskými znaky. Malý kousek světa uprostřed města provoněný nudlemi, za které si zdejší účtují mizernou částku. Obyvatelé jsou především proslaveni díky svým svátkům a festivalům plných ohlušující národní hudby a veselého křiku. Právě zde můžete koupit nějaký ten suvenýr s čínským motivem, obvykle nějakého dráčka. Místní jsou velmi příjemní na potkání a pohostinní - na rozdíl od jiných.
Nemocniční prostředí nikdy není tím nejkouzelnějším místem, kde se chcete zrovna nacházet. Pach dezinfekce, nářek raněných, vyvolávání na recepci nebo operační sál, to vše provází každý váš krok. Lékařská péče nepatří možná k těm nejslavnějším pod sluncem, spíše průměrným. Nemocnice je to rozlohami menší, personál je obvykle v podstavu a zdravotní sestry berou šichty navíc. Práce je to mizerně placená, co naplat. Ošetří vás, když potřebujete - lízátko ale nečekejte.
V shadowhillských uličkách se můžete toulat od samotného rána do pozdní noci a pokaždé naleznete kousek neobjeveného světa. Zdi z cihel, řada nesourodých kočičích hlav, o kterých se v podpatcích zakopává, barevné vývěsní tabule nebo třeba květiny v podvečer otevřeném květinářství. Vůně čerstvě upečeného pečiva z místní pekárny, zvonek na kole a štěkající psi venčení zapšklými paničkami - to a mnoho dalšího vás čeká při procházce ulicemi Shadow Hills.
Samotné centrum Shadow Hills, které není možné minout bez povšimnutí. Za to stojí mohutná kašna pečlivě zkonstruovaná přímo uprostřed města. Mladí se zde rádi opírají o kamenné zábradlí, děti cvrnkají drobné do vody v naději, že se jim splní tolik vytoužené přání. Staří naopak nadávají na dnešní mládež, jak se to chová k památce, kterou holýma rukama vybudovali jejich předci. V rámci tradice na vrcholek věší studenti školního maskota - havrana.
Několik starých, dlouho nevyužívaných skladovacích prostor nakonec nalezlo způsob, jak stále fungovat. James Scott Carpenter proměnil toto dříve drogovými závisláky a bezdomovci využívané místo jako svou možnost výdělku - pořádání ilegálních zápasů. Kombinace nebezpečí v podobě lidské touhy dokázat si první místo v žebříčku a touhy nadpřirozených ukázat jim pravý opak? Ta vydělává a přitahuje pozornost tím správným způsobem. Aby se uchránil před policejní razií, mění místa pořádání - vždy zašle sms zprávu s údajem kdy a kde. A za kolik.
Je jasné, že tato budova zažila lepší časy. Na její opravu se příliš nepřispívá, za reprezentativní prostory je nejspíš nikdo nepovažuje. Policejní sbor sám o sobě trpí značným podstavem. Jak se zdá, strážníci a někteří detektivové se začali až podezřele ztrácet, po náhradě pátrá jen Jace Bishop, kapitán zdejší stanice. Většina zaměstnanců je nucena využívat vlastní vozidlo, na nová ani ojetá auta chybí finance. Uniformovaní zůstali pouze strážníci, zbytek se obléká dle libosti.
I Shadow Hills se dříve pyšnilo vlastním blázincem, kde byly hospitalizovány těžké případy. Díky ostraze a speciální péči se v padesátých letech stal předmětem médií a spekulací, co se za zavřenými dveřmi děje. Později, po velkém požáru v osmdesátých letech, při kterém několik pacientů uteklo, se došlo k závěru, že někteří doktoři zneužívali pacienty - jak formou týrání a psychického či fyzického teroru, tak sexuálně. Dle povídaček zde straší duše zemřelých a mučených lidí.
O podzemních chodbách se šířilo mnoho pověstí už před několika desítkami let. Dle některých legend si zde v období prohibice starosta Walker uložil značné jmění ve formě zlatých cihel a současně více než sto dvacet let staré whiskey. Rodiče děti straší příběhy o přerostlých aligátorech číhajících na kořist. Je jasné, že do tak temné lokality se jen tak někdo nevydá, vyhledávané zůstávají převážně teenagery a policisty, kteří chodby pravidelně kontrolují. A občas někoho... něco... najdou.
Nechvalně proslavení vrazi nežijí pouze ve světoznámých městech jako jsou New York nebo Los Angeles. V Shadow Hills existoval jeden, jemuž se v místních zprávách přezdívalo 'Puppet Master' neboli 'Loutkář'. Ten unášel malé děti, které později zavraždil ve svém domě a přeměnil do role panenek nebo loutek, než je vrátil nazpět nic netušícím rodičům. Později tohoto šílence policie chytila, prý chtěl, aby si rodiče s dětmi víc hráli - doslova. Na dlouhou dobu zavládl klid, než se objevila identická vražda... Chytili toho pravého? Nebo uvnitř zdí domu žije dál?