Opuštěné, dějinami prakticky zapomenuté místo, kde měla proudem téct zábava. Lunapark přisliboval velké zisky, kdyby se na samotném otevření nepotkal se srdcervoucí tragédií - jedno dítě zemřelo při pádu z ruského kola. Reputace tak utržila příliš velkou ránu a společně se žalobou přivedla majitele na pokraj krachu. V současné době dříve oblíbené místo chátrá a rozpadá se, několik cedulí varuje před nebezpečím úrazu. I tak lze nalézt zamilované páry, kteří pokouší své štěstí.
Pro někoho pohádkou opředený les, pro jiné strašidelné místo, kde se scházely čarodějnice při svých sabatech. Pro zatoulaného jedince dokonalá příležitost hledat houby. Les vždy poskytoval útočiště rozháraným duším, dodával jim klid i sebedůvěru, a hlavně pochopení. Avšak není dvakrát bezpečné se zde toulat za nocí, zvláště pak ne za úplňku. Temné lesnaté prostředí se v těchto dobách stává domovem vlkodlaků a dalších nadpřirozených tvorů lačnících po krvi.
O Zátoce mořských panen se nesou legendy tak dlouho, jak jen Shadow Hills existuje. Dle pověstí se jeden z tamních rybářů zamiloval do dívky žijící pod vodou. Mladík vábený kouzelným hlasem a očima mořské panny ohluchl vůči všemu a všem, včetně své těhotné manželky, a z nešťastné lásky se utopil. Říká se, že mořská panna lkala pro svého milého, neboť jí ho moře vyvrhlo na břeh, kam nemohla. Teprve tehdy se nad ní osud smiloval a daroval jí nohy. Na skaliskách s výhledem na zátoku bylo postaveno malé přístavní bistro.
Kde hledat dokonalé letní osvěžení než právě u jezera? Sladká, příjemně chladná voda láká mnoho obyvatel v parných dnech, aby se rozvalili na molu nebo na břehu a dopřáli si nejen zlatavé opálení, ale taktéž zábavu v podobě koupání nebo vyjížďce na jedné z loděk, člunů nebo šlapadel. V zimě se nedoporučuje zkoušet sílu ledu, hrozí propadnutí a následné umrznutí nebo utonutí - záleží na štěstí. Na jaře a na podzim bývá tato lokalita oblíbenou destinací pro rybáře.
Prý nemá konce. Kdo však hledá? Najde. Jeskynní útvar působí kouzelně, tvoří oblíbenou horolezeckou a dobyvatelskou dráhu pro všechny dobrodruhy, kteří se za ní sjíždějí i z dalekých měst. Slaňovat se dolů může být poněkud nebezpečné - zvláště pokud se o to pokoušíte v noci. Na druhou stranu vám to vynahradí dokonalá podívaná v podobě několika tisíc světlušek a sladkovodních ryb, které se nachází na dně jeskyně. Magické, nemyslíte?
Starý hřbitov v mnoha lidech vyvolává husí kůži. Z mnoha náhrobků se smyla jména i data, o další už nikdo dlouhé věky nepečuje. Naleznete zde především hrobky zakládajících rodů a několika příbuzných významných občanů Shadow Hills. Skřípající zrezlá branka hlídá vchod na děsivé místo, kam si troufnou jen ti mimořádně odvážní. Nebo příbuzní těch, kteří zde odpočívají v pokoji. Není neobvyklé, když tu a tam lze nalézt z hrobu vyhrabanou kost.
Okolím Shadow Hills se prohání nespoutaný tok vody - tu klidný, jinde naopak divočejší než samotné peklo. Řeka nabízí své kouzlo a vábí možností nechat se unášet zvukem peřejí, hlukem kapek dopadajících v kaskádách nebo zurčením v mělčích oblastech. Na několika místech ji kříží i pár dřevěných mostů a jeden lanový, kývající se ze strany na stranu při prudším pohybu. Dejte si pozor! Voda je i v letních dnech velmi studená, za podzimu i ledová!
Jeden z nejkrásnějších pohledů, jakých se vám dostane v Shadow Hills, je z jednoho skrytého místečka v blízkosti jezera. Obloha se zde prohání barvami, připomínaje polární záři. Černá silueta blízkého lesa dokončuje kouzelnou scenérii, z níž se tají dech. Toto místo bývá nedílnou součástí milostných schůzek a mnoho párů si zde vyměnilo nejen svůj první polibek. Pokud hodláte vyrazit dech drahé polovičce, pak neváhejte - ta nejlepší místa bývají velmi rychle obsazena.
Hlídá přístav a spolu s ním i Zátoku mořských panen. Dříve v něm sedávali hlídači vyhlížející lodě houpající se na moři, aby je v naprosté temnotě navedli do bezpečí Shadow Hills pomocí světel majáku. Notně oprýskanou budovu s odhalenými zdmi má v současné době na starosti starý rozmrzelý rybář Downer, věčně nadávající dědek s urputnou nenávistí k mládeži. V noci zůstává opuštěný. Přesto někteří z místních přísahají, že světlo vysoko na věži několikrát zabliká než zhasne. Že by duchové?
Nejslavnější pověst vypráví o lady Angelique, překrásné dívce, která se ze žalu po ztrátě milovaného manžela vrhla z útesu vstříc moři. Svatební šat, oblečený pro ten tragický den, se roztrhal o hroty skalisek hluboko pod ní. Některé ze skal jsou skutečně zbarveny tmavě rudou, dle legend se jedná o pozůstatky krve vdovy, dle níž byl útes pojmenován. Krátce po ní podobný osud potkal i několik dalších dívek i žen a Angeličin útes byl zarmoucenými pozůstalými přejmenován na 'Vdovin'.