Nick: Gree
Fc: Lily James
Věk: 25 let
Rasa: Banshee
Národnost: Američanka
Zaměstnání: Bezdomovec, feťák, žebrák, kapsářka, zlodějka, příležitostná šlapka
And soon, too soon, we part with pain, To sail o'er silent seas again.
PŘIROZENÉ SCHOPNOSTI:
empatie, intuice, křik, přeměna ve zvíře nebo stařenu [liška velkouchá]
SCHOPNOSTI NAVÍC:
kryokineze
Na první pohled působí tato dívka velmi křehce a zranitelně. Přijít s pohledem dalším, pak každý uzná, že nevyvolává pouze tento dojem, přímo ho ztělesňuje. Svou výškou dosahuje úctyhodného metru sedmdesát pět, což ji řadí do kategorie nadprůměrně vysokých, ačkoliv díky útlé postavě připomíná někoho dalece menšího. Co víc si přát? Na druhou stranu sama Lee uznává, že by se jí ještě dva, tři centimetry navíc hodily, minimálně ona představa působí sladce. Nesnáší, když nedosáhne na nějakou věc, kterou by opravdu zrovna potřebovala a od podobného zoufalství ji dělí těch pár prokletých čísel. Komu by se chtělo pořád tahat židli, na ní vyšplhat, podat si určitou věc, slézt dolů a zase jí odtáhnout? S těmi pár cenťáky navíc by to šlo hnedka lehčeji.
Svou štíhlou, naštěstí ne anorektickou postavu zdědila po patrně po matce, jak si tak pamatuje, na což si nemůže stěžovat. Kdo by netoužil sníst tunu jídla a nepřibrat? Takže už se smířila se svýma rukama občas vypadajícíma jako z koncentráku. Chlapecky úzká ramena jí dodávají na jakési jemnosti a útlosti, ačkoliv boky, stehna a zadek by přiřadila k těm, za které chlap čas od času rád holku čapne nebo ji alespoň poplácá. Nikdo by si ji rozhodně s klukem nespletl, štíhlá a pružná postava a jemný obličej plný drobné spršky pih nikoho nenechají na pochybách. I když neustále někde lítá, protože na jednom místě nikdy nevydrží dlouho, síla není její předností. Ani trochu. Naopak je přirozeně pružná a ohebná, což se při její práci hodí - či spíš je to vyžadováno. Navzdory přirozené nešikovnosti v rámci domácnosti, se jako kapsářka a občasná zlodějka vyzná docela dobře a dokáže se protáhnout i ledajakou škvírou či mezerou. Tedy pokud jí to zadek dovolí.
Leein oválný obličej lemují jemně vlnité, napůl hnědé, napůl blonďaté vlasy, které se na světle zdají světlejší než doopravdy jsou. Většinu času splývají do měkkých vln, ale když se namočí, tak se divoce zkroutí do neposedných kudrlin, z nichž má tahle holka hotové trauma. To si pak rychle narazí na hlavu čepici, aby onu katastrofu skryla před okolním světem. Nejčastěji je nosí rozpuštěné, ale když už ji začnou hodně otravovat, splétá si je do pevně svázaného rybího copu, jehož koneček si obvykle hryže. Ty jemné pramínky kolem obličeje se ale většinou stejně znovu uvolní a Lee si je pak nepřítomně zastrkává za ucho. Barva jejích vlasů ale postupem času trochu více ztmavla a záleží i na světle či roční době, aby jste ji mohli plně určit. Pohybuje se někde mezi špinavě blond a světle oříškovou hnědí. Největší pozornost upoutají její velké čokoládou zbarvené oči, které při správném dopadu světla upoutají světlejším žíháním. Úzký nosánek zdobí celá řada velmi výrazných pih viditelné jak v letním období, tak v té největší zimě. Jako malá na ně nadávala, ale poslední dobou si zvykla, neboť právě ty drobné tečky dávají jejímu půvabu tu nevinnost, kterou občas využije ku prospěchu. Pod delikátně vykrojenými rty se nachází uličnicky vystrčená brada, jíž sem tam často pozvedne v hrdém postoji.
Po těle se vyskytuje... no, normální množství znamínek, tolik, kolik má asi každý druhý. Pak jsou tu ale "značky", které už nejsou tak obyčejné. Jizvy. Vynecháme rozbitá kolena z lezení na stromy, nebo škrábnutí o větev. Drobné jizvy skrývá za náramky nebo dlouhými rukávy, příležitostně staženými do půlky dlaní. Několik jemných, skoro neviditelných bílých jizviček na zápěstí, jejichž význam je jasný na první pohled. Už několikrát si pokoušela sáhnout na život a jednou se jí tento čin málem povedlo dotáhnout k dokonalosti. Zkoušela to, přiložila si chladnou čepelku na kůži až se objevily první kapky krve, první rýhy - s tím bojuje dodnes, kdy se snaží otupit příšernou bolest rostoucí uvnitř ní. Má i několik dalších památek na vylomeniny - menší jizvičky na loktech a jedna táhlá na levém ukazováčku, se kterou si pohrává ve stavech nervozity. Ještě jedna výrazná zdobí druhou ruku, konkrétně dlaň. Neznalé oko by v ní vidělo jen výraznou čáru života. Tu však zcela poničila jizva v den, kdy Lee zemřela. Na ten den si nese ještě jednu památku - černý stín lemující krk. Tlustá čára představující konopnou oprátku, na níž se zhoupla.
Troska. Feťák. Sebedestruktivní člověk. Smrt. Blázen. Vše ze z výše uvedeného by dokonale popisovalo Lee, kdyby se nejednalo o chabé, nedostačující označení, neboť ona je vše... a vlastně nic z toho. Z kdysi usmívajícího se malého okatého děvčátka zbyl stín zakalený strachem, nenávistí sebe sama, vinou a otupělostí vůči všemu a všem. Chování nevypočitatelného sebevraha jí bylo přiřknuto nálepkou na čele potvrzující každou myšlenku sourozenců točící se kolem její hroutící se maličkosti. Trhané pohyby, mumlání nesmyslných souvětí, prázdný pohled - jen malá část toho, co je s ní špatně.
Lee se přestala chovat jako běžná osoba už před několika lety, kdy ji opakovaně doháněl k šílenství přelud - tak o jejím duchovi hovořili doktoři. Přelud ženy se zlomeným krkem, hlavou visící na stranu, jako by se jí houpala na smyčce konopného provazu. Strach jí doháněl, a stále tak tomu ještě je, na pokraj šílenství, kdy se stává nebezpečnou vůči svému okolí. Zažila tyranii psychiatrické léčebny, cvokhousu, jak tomu říká s ukřivděností a potemnělou nenávistí v hlase. Šokové terapie ani hypnóza nepomáhaly, výsledky ke zlepšení se nedostavovaly. Lee se naopak hroutila do sebe, až jí ruplo v bedně natolik, že utekla. Podobný osud čítal i několik odvykacích léčeben, kam ji rodina přihlásila ve snaze učinit z ní člověka a ne jen další stín rodu Morganů. Čím víc se o cokoliv pokoušeli, tím hlouběji se propadala v zoufalství, neboť nikdo, nikdo z nich ji nechtěl vyslyšet. Jediný Benji se o to snažil a Lee mu byla vděčná, dokud nepadlo jméno jejich dávné společné přítelkyně Shirley. Když jí bylo pod nos v křiku naservírováno, že žádná Shirley nikdy neexistovala a Benji po celou dobu hrál divadlo, aby se cítila lépe, utekla znovu. Tento poslední útěk ji zformoval do podoby, jaká je jí známá - zničená mladá žena bez domova a jediného světla v životě.
Stala se málomluvnou, uzavřenou a paranoidní. Z potenciální malířky padla na samotné dno, kde se pohybují feťáci, alkoholici a šlapky. Lee nakombinovala vše dohromady, nevynechávaje nic pro vrtkavé štěstí v podobě náhody. Prakticky každý den předvádí jedno nervové zhroucení za druhým, zmateně opakuje texty beze smyslu a až extrémní zalíbení našla v pobrukování si různorodých melodií. Aby zahnala duchy minulosti, cpe do sebe horem dolem prášky zapíjené lahví alkoholu. Jenže poslední dobou jí přijde, že už ani to nefunguje a čím dál tím víc sahá po nebezpečnějších kouscích. V jejím případě? K pokusům o sebevraždu. Sladkobolným záchvěvem oplácí pohled krůpějím krve pomalu stékajícím po zápěstí, dokud nezmizí rozplynuté v nicotě. S tímto úkazem se začala setkávat hlavně v posledních měsících, do teď ještě nepochopila, že se nemůže zabít.
Podobně jako všichni blouznící, ani ona nerozeznává skutečnost od iluze. Je jí fuk, že se jí člověk může dotknout a dost dobře ucítí sevření prstů na paži či zápěstí, které začíná vyhlížet nezdravě kostnatým dojmem, stále vidí vše jen jako výplod své fantazie. Tiché, mumlavě vymodlené přání nebo zhmotněnou obavu. Čím víc narůstá její hrůza a mizérie, tím nebezpečněji vůči okolí i sobě samé se chová. Zprvu plachá dívka neustále škubající rameny se snadno, příliš snadno promění v maniaka ohrožující ostatní na životech nožem na máslo. K lidem bývá důvěřivá, dokud nepropadne amoku doplněného o srdceryvný křik a bezútěšné kvílení s pocitem, že jí každý, úplně každý zradí. Samovi přestala věřit, velkého bráchu ztratila, když jí do očí vyštěkl, že s cvokem jako je ona se nehodlá zahazovat. Tehdy se u ní něco změnilo. A to něco vedlo k její proměně v Banshee.
Na život před 'creepy house', jak mu přezdívali sourozenci v mládí, si příliš nevzpomíná. Proč také? Nebyl důvod. Žádná z předchozích lokalit, žádný dům ani motel ji nezasáhli natolik, aby pozměnili to, čím se stala. Nic ji tolik neděsilo jako starý dům rodiny Hillových, zchátralé rozlehlé panství plné nejrůznějších tajemství. Temných. Dost na to, aby se malé děti choulily v rohu postele, očima vyhlížejíc bubáky skrývající se ve skříních. Ani Benji, její dvojče starší o pár minut, jí nedokázalo uchránit před mentálním zhroucením několik let poté.
Do Hill house, jak se domu říkalo mezi místními, žijícími dostatečně daleko od pozemku, se přestěhovali krátce po jejích a Benjiho pátých narozeninách. Rozlehlý pozemek nabízel vše, po čem děti mohly toužit - dost místa, aby se jeden druhému nepletly pod nohy. Otec s matkou přišli s touhou dříve tak honosný, nyní notně zaprášený dům opravit a poté za velké peníze prodat, což se stalo jakýmsi rodinným businessem. Vlastní pokoje skýtaly prostor k zaplnění hračkami v případě Benjiho a Lee, knihami u Theodory, fotkami z polaroidu pro Monroe. A Sam? Ten si vystačil s videohrami. Vše by připomínalo rodinou idylku, nebýt prvních náznaků, že něco není v pořádku. Čas od času zmizela kniha nebo kus nářadí, hračka, videohra nebo nějaká fotka. Vzájemné obviňování vedlo k několika zákazům a matčiným postupně se zhoršujícím migrénám. Největší hádka se spustila před spaním, když Benji nebyl schopný nalézt svého plyšového zajíce. Nikdo se nepřiznal a Lee strávila celou noc po jeho boku s packou vloženou do té jeho v chabé útěše. Druhý den po snídani se zničehonic objevil v Benjiho posteli kompletně rozcupovaný.
Krátce poté nastal dočasný klid, chladné příměří, které se co nevidět mělo zhroutit. První se objevil Benjiho stařec s holí, vznášející se několik čísel nad zemí. Benji ho vždy popisoval jako vysokého vychrtlého muže proplouvajícího vzduchem. Lee se zakrátko přidala se svou verzí o paní se zlomeným krkem, která jí strašila v noci u postele. Prve obviňovala Theo a Monroe, že si z ní dělají špatnou legraci, když obě odmítly podíl na tomto druhu strašení, začala se bát. Jeden čas dokonce odmítala spát v pokoji s Benjim a neustále lezla rodičům do postele nebo nutila mámu, aby s ní spala v knihovně, kde se cítila v bezpečí. Ani to nevydrželo dlouho a Lee všechny budila s děsu plným křikem. Několikrát ji za tu dobu zkoušeli vyšetřit psychologové, vysvětlení existovalo vždy jen jedno - přebujelá dětská fantazie, tvorba imaginárních strašidel. Byly doby, kdy hledala bezpečí u nejstarších ze sourozenců, Sama a Monroe, ani u jednoho nepochodila. Útěchu nalézala pouze u Benjiho, který jako jeden z mála dokázal porozumět sestřině strachu díky poutu dvojčat, a Theo s její zvýšenou vnímavostí. Ti tři se opatrovali navzájem, spoléhali se jeden na druhého. Benji ji dokonce později naučil trik, aby se cítila v bezpečí: rozmístit sedm kamínků a každého se dotknout s číslovkou na rtech. Každý kámen označoval jednoho z členů rodiny Morganových, šest článků chránících ten sedmý - ji. Tento trik si uchovala do současné doby, stále ho využívá.
Lee se jim později vzdálila následkem seznámením se s jakousi Shirley, dle rodičů a Sama s Monroe, později i Theo, výplodem dětské fantazie. Dívkou, kterou si vysnila, aby se necítila tak sama. Jediný, kdo ji chápal, byl Benji, jak jinak - podobně jako Lee, i on viděl postavu malého děvčátka toulajícího se po domě a zahradě. Přízrak spoutaný tragickým osudem. Až o několik let později se přiznal, že Shirley nikdy neviděl, vyvracel její existenci naléhavým hlasem, aby si Lee uvědomila, že se jednalo o pouhý přelud, příteli, po němž zoufale prahla.
Matčiny záchvaty úzkosti a migrény se, bohužel, zhoršovaly, až se jednou zcela pomátla a otce ohrozila na životě šroubovákem zapíchnutým do ruky. Táta o ní prohlašoval, že se pomátla, přirovnával ji k posedlé osobě. Ještě toho večera se změnil běh událostí, když je všechny vyděšené, napůl ještě ospalé vtáhl do vozidla, aby s nimi vzápětí urychleně opustil Hill house. Plačící, po matčině blízkosti naříkající děti vysadil až v motelu, veškerou starost o sourozence vkládaje do rukou Samovi. Vrátil se až ráno, když začalo svítat, zalitý krví podobně jako slunce. Dle jeho slov a později i policie Olivia Morgan spáchala sebevraždu skokem z prvního podlaží na mramorovou podlahu. Sam tomuto tvrzení nikdy nevěřil, přikláněl se k verzi, kdy se otec jevil jako vrah své manželky. Lee s Benjim? Ti nikdy nevěřili ani jedné verzi. Máma je příliš milovala na to, aby se zabila.
Přestěhovali se k matčině sestře, tetě Janet, úzkoprsé ženě pečlivě dbající na pravidla. Žádná fantazie neměla v jejím domě prostor a Lee, Benjiho i Theo tvrdě trestala při sebemenší zmínce o nadpřirozenu, duchovi nebo čemukoliv podobnému. Theo se brzy uzavřela do sebe, stranila se ostatních a pokud s někým trávila čas, pak se staršími sourozenci. Zbyli si jen Benji a neustále plakající Lee, která se nedokázala smířit s matčinou ztrátou i neustálými návštěvami mrtvé ženy se zlomeným krkem. Nepomáhaly ani otcovy sporadické dopisy, až nakonec konverzace z jeho strany utichla docela. Lee byla později toho roku podrobena několika dalším vyšetřením a ve dvanácti letech, po šíleném záchvatu plném křiku a kvílení, hospitalizována v psychiatrické léčebně. Několikanásobné pokusy o útěk vedly tak akorát k přísnější ostraze, tvrdšímu režimu a minimálním návštěvám sourozenců. Byl to Benji, kdo ji navštěvoval nejčastěji, pokaždé poznal, že jí něco trápí. Nakonec se začala přetvařovat, aby od všeho měla klid. Po pár týdnech byla propuštěna a pod dohledem Theo odchodila školu, zatímco Sam s Monroe se postupně pouštěli do víru života dospělých. Theo je následovala s vysokoškolským vzděláním, zatímco Benjamin a Billie... Inu, někdo se měl stát tou pověstnou černou ovcí rodiny. Proč nepokračovat zrovna u nich?
Po vystudování školy opustila tetu Janet i zbytek rodiny, stýkala se nanejvýš s Benjim, s nímž udržovala pravidelný kontakt. Přihlásila se na univerzitu, touha zkusit alespoň semestr studia umění a malířství jí pomohla zvládnout prvních pár dnů, než se opět dostavily vidiny, problémy se spánkem následované sobeckým pokušením otupit bolest alkoholem, prášky a nakonec i sebepoškozováním. Čím dál tím více podléhala opakovaným záchvatům paniky, neschopna se pohnout. Zvládala nanejvýš křičet do úplného ochraptění.
A pak to přišlo - jedna noc, kdy ji probudila neuvěřitelná bolest tepající v hrudi a nemožnost se nadechnout. Zoufalé lapání po dechu, kdy nakonec vyzvracela vodu, a podivná, nelidská ztuhlost svalů. S očima dokořán sledovala strop pokoje léčebny, kde podstupovala další z finančně nákladných pokusů o vyléčení drogové závislosti hrazených Monroe a jejím manželem, kteří si ji spolu se Samem a Theo přehazovali jako horký brambor. Tvrdá pravda na ni udeřila plnou silou - Benji byl po smrti. Zemřel, vydechl naposled a Lee ztratila vůli k životu. K pokračování na až přespříliš dlouhé životní dráze plné ničivých zvratů a klacků házených pod nohy zkurveným osudem. Když se pokusila kontaktovat rodinu, nikdo nebral její naléhání vážně. Pro všechny to byla jen další povídačka. Už toho měla dost a tak se vrátila do domu na Hill house, jejich rodinného majetku patřícího všem Morganovým sourozencům po otcově otravě alkoholem. Domu stojícím kousek za městem Shadow Hills, opuštěném mezi stromy. Hledala odpovědi. Ne, nehledala jen je. Potřebovala nalézt cestu, jak vybočit z toho začarovaného kruhu pekla, do jehož víru padla po hlavě napřed. Křičela otázky na tesknivě pusté zdi, ječela vstříc pavučinami zakrytým obrazům. Dožadovala se toho, na co měla právo. A dům... se jí pomstil.
Smyčka kolem krku se utáhla a chladné ruce popostrčily dívku přes zábradlí. Zhoupnutí, ostrý praskavý zvuk a poslední zoufalý pohled než se propadla historií. To ona byla tou ženou se zlomeným krkem. To ona strašila sebe jako malé dítko. Až příliš pozdě došla uvědomění, že čas není jednoduché pochopit, jak se mohlo zdát. Probudila se o celou minutu později natažená na zádech. Bez vzpomínek. Bez jediného vysvětlení, jak se do domu dostala a proč leží na zemi. Vše, co se týkalo její smrti, se vymazalo až na drobný náčrt stínu kolem krku, jediného pozůstatku po údajném pokusu o sebevraždu. A čáru života zjizvenou od začátku do konce. Nikdy si nepřiznala, že je mrtvá, ignoruje to. Jak by také ne? Nemůže existovat jako mrtvola a přitom chodit a dýchat a jíst a pít a pokoušet znovu a znovu osud dalšími prostředky k omámení mysli. Od té doby začala bloudit jako tělo bez duše. Žije ve vlastním světě mezi feťáky, zlodějíčky a prostitutkami, živí se tím, co jí zbývá. Bez cesty na zpět. Bez možnosti být pochopena.