Nick: Sunny
Fc: Michiel Huisman
Věk: Neznámý /+- 37 let
Rasa: Padlý anděl
Národnost: Brit
Zaměstnání: Taxikář, hacker
Člověk se narodil jako svobodný, ale všude je v okovech.
PŘIROZENÉ SCHOPNOSTI:
regenerace, telepatie, intuice
SCHOPNOSTI NAVÍC:
empatie
Isaiah – nebo nyní spíše Caleb – měl štěstí minimálně na tvář, kterou by většina dívek i žen popsala jako pohlednou a mužnou, což se snadno dá říci i o jeho celkové postavě, která je vytáhlá, tyčící se skoro do metru devadesát, štíhlá a obalená svalstvem, přičemž jeho tělo nezdobí žádná tetování, piercingy ani výraznější jizvy. Lehce zvlněné hnědé vlasy nosí obvykle polodlouhé, odpouštěje si jakýkoli hipsterský culík, zatímco tvář bývá obvykle porostlá několikadenním strništěm stejné barvy jako mají vlasy. Upřímné oči mají hřejivou zelenohnědou barvu. Na rtech mnohdy hraje vychytralý poloúsměv. Výraznějším rysem jeho tváře je pak ostrý nos.
Jeho šatník není nijak zvlášť rozmanitý nebo složitý – vždy si vystačil s košilí, trikem a riflem, vše tak nějak v umírněných a neagresivních barvách a bez zájmu o jakékoli značky. Odění navíc doprovází černé kecky a mimo jiné také kšiltovka bostonských Red Sox.
Caleb je jednoduše dobrák od kosti. Možná, že mu křídla zčernala do odstínu havraního peří, ale povaha, která mu byla jako andělovi vtisknutá do vínku? Ta se sotva mohla vytratit. Vždy ochotný pomoci, vždy svolný nabídnout pomocnou ruku a obětovat své pohodlí pro ty druhé. Též proto žije v obyčejném dvoupokojovém bytě, v němž je nejdražším majetkem kvalitní počítač, zatímco zbytek vybavení je jen povinnou nutností, nijak zvlášť drahou – a to samé se dá říct o prakticky všem, co vlastní. Není materialista, potřebuje pouze funkčnost a pokud daná věc vypadá i dobře, je to jen bonus. V pohodě tak vyžije z dobré poloviny platu a ta druhá? Za něco koupí polívku žebračce, za jiné peníze zas někomu něco jiného… Zrovna tak je jeho domov mnohdy útočiště někoho dalšího a pokud ho při tom někdo navíc okrade? Nu, ještě jednou, nikdy nebyl materialista, proto mu to nevadí a do stejného podniku se pustí znova.
Vzhledem k době, v níž se stal člověkem, a vzhledem k celkovým okolnostem je jeho základním cílem užívat si života plnými doušky a nenechat konvenční zábrany, aby ho v něčem brzdily. Přestože je obecně vzato milej sympaťák, je jen málo věcí, které v životě nezkusil – ať se hovoří o drogách, alkoholu nebo sexu. Ostatně, mezi beatníky a hippies měl dostatečně uvolněnou společnost, aby ho stáhla sebou. Tenhle styl života se nezměnil do teď, ani v Shadow Hills se neupejpá a jednoduše činí srdcem, sic na rozum též zcela nezapomíná. Je volnomyšlenkář, nesoudí takřka nikoho – rozhodně ne za způsob života a za libůstky či slasti. Pokud neubližují někomu dalšímu – protože něco takového se mu ze srdce příčí a absolutně to neodpovídá jeho povaze, stejně jako výtržnosti a rvačky z prostého rozmaru. Když má dobrý důvod? Pak se sice nemůže rovnat Muhammedu Alimu, ale zanedbatelný soupeř rovněž není, zvlášť, když brání čest dámy – v jeho případě mnohdy děvky nebo feťačky, na kterou si někdo dovoluje.
Je poměrně zásadový, k čemuž se také řadí jistá spolehlivost a také upřímnost. Nemá potřebu lhát, mazat med kolem huby, ba naopak je ochoten vyknout i tak ošklivou pravdu, že by ji ostatní raději zamlčeli. Co se týče jeho ideálů, těch se pevně drží, jeho víra v Boha se přeměnila ve víru v anarchistickou společnost, víru v lidskou pospolitost, kde všichni drží dohromady a právo nemusí existovat z toho prostého důvodu, že se všichni navzájem respektují, ve společnost, která není prohnilá a prolezlá korupcí, tajemstvími i podvody skrz na skrz, jak vnímá současnou politiku, která mu přijde jednoduše… špatně. Hloupé a příliš zjednodušené? Možná. Idealistické a naivní? Určitě. Caleb nikdy neměl tak úplně nohy na zemi, ale pro tyhle myšlenky takřka dýchá.
Je poměrně hodně bezprostřední a otevřený, vážným a příliš hlubokým vztahům – ať už partnerským, tak i přátelským – se však vždy vyhýbal z toho prostého důvodu, že představují jisté prokletí. Lidé jsou smrtelní, zemřou, zatímco on bude žít a pokud měl z něčeho strach, pak to byla ztráta – v tomhle směru ho jeho otec potrestal dokonale, protože ač se snaží, vždy, v každém městě a v každé době se najde někdo, kdo mu přiroste k srdci až příliš. A to nikdy nemůže končit dobře…
Je spousta drobností, které ho činí šťastným a z nichž ostatně žije – všímaje si každé maličkosti, které utváří život, ač tolik lidí je zdárně ignoruje. Baví ho hra na kytaru a zpěv, přičemž ho někdo naštěstí obdařil čistým, příjemným a zvučným hlasem. Zrovna tak ho těší četba, díky níž postupně rozšiřuje svou knihovnu ohmataných paperbacků, a také obecně velmi oblíbená aktivita – spánek, kdy je schopnej strávit v posteli klidně i půl dne, pokud ho čas netlačí a on má ten luxus, že je majitel kvalitního lůžka. Odjakživa ho lákala technika a pokrok, od aut po ta nejmenší zařízení, které chtěl vždy pochopit – na MIT se mu to povedlo a láska k těmto lidským vynálezům, stejně jako obdiv k lidstvu samotnému, že něco takového dokázali vytvořit, se nikdy nevytratily. Pravidelně zachraňuje odkopnutá zvířata, která ho hluboce fascinují a pokud v něčem Boha nezavrhl, pak v obdivu jeho fantazie, když vymyslel celý zvířecí svět. V současné době je hrdým majitelem jednoho hravého černého voříška s chytrým výrazem knírače a štíhlým dlouhým tělem kdo ví čeho, stejně jako několika laboratorních myší. Je vášnivej fanoušek baseballu, konkrétně týma Red Sox – což je příhodné, když nyní bydlí alespoň v jejich státu. Na ženě pravidelně nejvíc obdivuje dlouhé nohy. Je toho spoustu, detailů, které ho utváří a dělají kompletním tak, jako každou lidskou bytost – ty příjemné, milé a úsměvné, stejně jako ty, které vzbuzují odpor nebo zamračení. V jeho případě pro začátek fakt, že je těžkej kuřák a jak již bylo zmíněno, hazardér snad se všemi návykovými látkami, ač skutečně feťácké období neprodělal snad žádné, na to je přece jen příliš imunní.
Isaiah měl za sebou velmi dlouhou kariéru strážného anděla, během které věrně sloužil lidem i svému stvořiteli, Bohu. Dával na své svěřence pozor, zasahoval přesně tak, jak zasahovat měl, aby jeho lidé naplnili svůj osud a nakonec? Zemřeli. Jako každý pozemský tvor, který trpí tím zvláštním neduhem smrtelnosti a zoufale krátkého života. Vše se však zdálo správné, v pořádku, odpovídající koloběhu života, kdy otec musel uvolnit místo na Zemi svým vnoučatům a pravnoučatům. Někdy přirozeně, někdy násilně, vždy však podle Božího práva a nakonec také se smírem v duši.
Isaiah byl nejspíš dost naivní vzhledem k tomu, že svého nebeského Otce vnímal jako dobrotivou a milující bytost, která vytvořila svým milovaným dětem vlastní svět, aby jej využívali a naplňovali. Pro něj byl Bůh vždy milosrdný a štědrý – nejspíš za to mohl ten prostý fakt, že měl velké štěstí na svěřence. Valnou většinu hrůz vnímal velmi zprostředkovaně, řada jeho lidí zemřela při nehodách, na nemoci či v posteli, přirozeně a na stáří. Války neviděl a vraždy? Ty sice ano, ale vždyť i mezi lidmi, těmi dokonalými bytostmi, se vždy najde jeden zkažený tvor. O to tvrdší prozření přišlo tehdy, když se do jeho područí dostal malý chlapec, který dostal jméno Eric Arthur Blair – možná je všem lépe znám pod svým pseudonymem jako George Orwell.
Isaiah George doprovázel od jeho narození v Bengálsku na každém kroku a na každé cestě, kam se chlapec dobrovolně či nedobrovolně vrtnul s vědomím, že poprvé (a také naposled) dostal pod svá křídla někoho významného, někoho, kdo jisté míry změní svět a jeho vnímání. Držel nad ním ochranou ruku, sic sotva mohl příliš zasahovat do jeho osudu, který musel zformovat Orwellovu osobnost natolik, aby z malého chlapce nakonec vyrostl světově ceněný, nadčasový spisovatel zachycující krutost soudobých totalitních režimů. Není nejspíš překvapení, že Isaiah George nakonec následoval též Španělska tehdy, když se rozhodl přidat do dění občanské války jako člen místních milic, v nichž se uplatnila krom rozených Španělů také řada cizinců – snad i díky němu nakonec Orwell celou válku přežil, přestože jej postřelili do krku a nejspíš každý, kdo jeho zranění viděl, to považoval za zázrak.
První setkání s válkou, které Isaiah prožil, bylo tedy značně absurdní – přece jen, své bitvy vedly Španělé, národ od přírody pozitivní, nikam nespěchající a svým způsobem též výjimečný. Přesto však mohl sotva přehlížet stovky mrtvých na obou stranách – to ale nebyl hlavní podnět, který ho změnil. Byly celkem dva – prvním byla zkušenost se společností založené na anarchistické a socialistické teorii, která zde nejspíš poprvé a naposled v historii byla přivedena na několik měsíců do úspěšné praxe, kdy spolu všichni jednali jako rovný s rovným. Sice nikdo nic neměl, ale neměli to společně a jak se ukázalo, něco takového dokázalo budovat silná a spolehlivá přátelství druhů ve zbrani. Ten druhý? Zklamání v Bohu, který se v jeho očích zcela odvrátil od svých oveček a nevinné nechal trpět. Nemluvil jen o prožitku války a o jejích obětech, ale zejména o tom, co přišlo po levičáckém převratu ve Španělsku, kdy byly Orwellovy milice stejně jako jejich anarchističtí spojenci španělskou vládou na popud strýčka Stalina označeni za trockisty a postaveny mimo zákon. Řada bývalých revolucionářů skončila ve vězení bez řádného soudu na základě pochybných obvinění a už se z něj nedostala, ba naopak obvykle pomřela na nemoci, nedostatek jídla i hygieny. Jednalo se o lidi, které Isaiah znal, viděl je po Orwellově boku a poprvé za celou dobu, poprvé za svou existenci začal pochybovat.
Své povinnosti anděla porušil již tehdy, když jich několik – popravdě, kolik se jen dalo – z vězení dostal domů a tehdy též konfrontoval Boha. Ukázalo se, že jeho Otec nebyl tak milující a milosrdný, jak ho vždycky učili a jak si ho Isaiah představoval. A řadovým andělům? Těm se vzdor nebo zpochybnění Božského plánu jen tak neodpouštělo, zvláště když byla jejich víra otřesena a oni začali být svévolní přesně jako Isaiah. Byl potrestán tím nejhorším, co si jeho Otec dokázal vymyslet – když natolik miloval lidi, proč by nemohl být jedním z nich? Vidět je jejich očima, žít jejich život, zařadit se do jejich společnosti, leč stále poznamenán dlouhověkostí, takže každého ze svých přátel viděl eventuálně umírat a v životě ho tak Bůh odsoudil k věčným ztrátám a životním prohrám.
Ironicky to byl však trest i odměna zaráz – Isaiah, jak si říkal prvních několik let, lidé vždy zajímali a být nezaujatý pozorovatel, to mu vlastně nikdy pořádně nevyhovovalo. Přijal svůj úděl s hlavou hrdě vztyčenou a vykročil vstříc životu člověka, který mu měl mnohé co nabídnout. Poznamenán ideologií španělské občanské války a svým dobrým srdcem, potloukal se životem a snažil se dostát svým ideálům. Sotva mohl souhlasit s komunistickým Ruskem či jinou levičáckou vládou, ale anarchismus mu byl vlastní zvláště když viděl, nakolik státy opomíjí ty, kteří jejich pomoc potřebují nejvíce – chudinu, spodinu, mezi níž se začal potulovat, zapadl mezi ně, přestože k nim patřil málokdy. Bylo lepší jim pomáhat, než aby se stal jedním z nich.
Caleb byl dostatečný volnomyšlenkář na to, aby postupně zapadl do všech hnutí podobně smýšlejících, která se rozvíjela zejména v USA. Ve 40. a 50. letech se seznámil s beat generation, jako jeden z mála stále žijících se může pochlubit tím, že popíjel s Ginsbergem a Keruacem, zatímco 60. léta se nesla ve znamení nespoutané lásky a hnutí hippies. Žil tím, čemu věřil – ostatně jako kdykoliv předtím. Snad až o něco později se uklidnil, když nastoupil na MIT – lidský svět ho fascinoval též kvůli technickým vymoženostem a pokroku, z něhož šla hlava kolem. Možná, že státní škola se zrovna neshodovala s jeho myšlením, na druhou stranu pochopil, že je jediným způsobem, jak se skutečně přiblížit k něčemu podobnému a nakonec… nakonec to třebas využít pro sebe a pro ostatní. Což také udělal.
Isaiah se pod různými jmény potloukal životem, poslední léta bavící se zejména tím, že ze státních organizací krade tajné informace a nakonec je volně zveřejňuje na různých hojně sledovaných webech, čímž sympaticky podkopává jeho autoritu a dostává svému anarchistickému srdci. V současné době? Před pár lety se navíc usadil v Shadow Hills, kde se živí jako taxikář, který ve svém volném čase mnohdy zavítá mezi přímý opak městské smetánky, mezi níž se našel mnoho podivných přátel a které všemožně vypomáhá.