Imogen není úplně stereotypem anděla. Mezi její nejvýraznější povahové rysy určitě patří tvrdohlavost, ale i laskavost a soucit. Dokáže si za svým cílem jít svéhlavě klidně několik let v kuse, rozhodně se jen tak nevzdává, zároveň ale rozhodně není ten typ, co by šel přes mrtvoly. Nakolik je možná vojákem a válečníkem, rozhodně se snaží věci řešit tak, aby byl počet obětí co nejmenší. Své poslání chránit lidstvo bere poměrně vážně, nemá problém poslouchat rozkazy, ale rozhodně by nikdy neudělala nic, co by se jí vyloženě příčilo. Pomáhat se snaží i mimo své andělské povinnosti, velké množství utrpení najednou ji deptá, má z toho pak špatnou náladu, to ale není nic, co by dlouhá koupel nenapravila. Jinak se jedná o věčnou optimistku a nenapravitelnou romantičku, která svět vidí možná až příliš růžově a naivně, přestože si pamatuje horory minulosti, stále věří, že je možné zlo navždycky porazit a podobně. Ano existují špatní lidé, ale to neznamená, že to za ně musí odnést i ti dobří, že? Navíc, kdo je ona, aby soudila, kdo je dobrý člověk a kdo ne. Rozhodně je idealistkou, ale vždycky to myslí dobře a pokud náhodou omylem někomu ublíží, má z toho výčitky a snaží se to napravit. Není ale hloupá, nenechá se sebou manipulovat a protože sama moc dobře ví, že emoce u ní vytváří hromadu slabin, sebe samotnou chrání a veškerou oddanost a loajalitu směřuje jenom k nebi. Přestože rozhodně není vůdcovský, nebo autoritativní typ, má ráda, když má věci pod kontrolou.
Jakožto bojovník, i někdo tak vřelý a mírumilovný jako Imogen, rozhodně musí mít násilnější stránku. Nevykládejte si to špatně, Imogen si určitě války a boje neužívá, ale jsou věci, které považuje za zlo, které je třeba vykonat ve prospěch vyššího dobra. Občas mívá pocit, že si její ideologie trochu protiřečí s realitou, ale takové myšlenky vytěsňuje. Imogen je dobrá v tom, co dělá. Rozhodně není nějaký křehký andílek, kterého je lehké složit, přesto pokud by si měla vybrat mezi doražením protivníka a záchranou člověka, vždycky raději od boje odejde, protože v jejích očích lidský život má příliš velkou cenu. Nijak se nevyžívá ve faktu, že umí zabíjet. Neužívá si myšlenku toho, že má potenciálně destruktivní schopnosti a občas ji přepadnou výčitky svědomí, takové stavy pak řeší buď lahví alkoholu, nebo si vezme směny navíc v práci a pracuje dokud ji to po pár dnech nesloží.
Jinak si Imogen ráda povídá, ráda se socializuje – nebude úplně ta, kdo začne konverzaci, protože přeci jen nechce být vlezlá, ale když už někdo promluví na ni, není úplně nejlehčí ji zastavit. V opravdu dobré náladě dokáže dokonce používat i sarkasmus, občas si trochu rozpustile rýpne, vždy ale v mezích. Pokud má pocit, že by pravda druhé osobě vyloženě ublížila, raději mlčí, spíš než aby lhala, protože lhaní úplně v lásce nemá. Občas se může zdát až lehce dětinská, jednoduché věci jako sníh nebo déšť jí k radosti plně postačí. Oblíbila si i posedávání v parku s nějakou hodně tlustou knihou, ráda experimentuje s koníčky, nemá strach zkusit něco nového, i když dopředu tuší, že jí to nepůjde. Svou lidskou práci bere jako koníček i jako způsob, jak se odreagovat. Své schopnosti rozhodně používá, kdykoliv je k tomu příležitost, nevidí důvod, proč si neulehčit život. Na rozdíl od některých jejích andělských kolegů, Imogen jen tak někoho neodsoudí jen za to, co je. Jistě, má své předsudky, ale vždycky se snaží všemu dát alespoň malou šanci, než nad někým úplně zlomí hůl, to platí jak pro lidi, tak i pro jiné… tvory.
Jejím největším strachem je pád, převážně proto, že přestože za celou svou existenci nikdy nebyla postavena do situace, která by v ní oprávněně vyvolala nějaké pochyby, občas je mívá a ne jednou za svůj život na zemi už byla skoro na hranici. Posledních pár století se tomu vyloženě vyhýbá, odmítá se o tom s kýmkoliv bavit a zrovna tohle je téma, které ji jako jedno z mála dokáže doopravdy naštvat. Pokud už nastane ta vzácná chvíle, kdy se na někoho urazí, dokáže tak vydržet klidně měsíce nebo roky. Odpouštění je jedna z těch věcí, které jí tak moc dobře nejdou, a pokud někdo ublíží přímo ji, pravděpodobnost toho, že na to zapomene, je mizivá. Určitě by se nepokoušela pomstít, ale pomoc od ní opravdu nečekejte. Má nějaké své morální zásady a těmi se řídí, potřebovala by sakra dobrý důvod od nich ustoupit. V zásadě neflirtuje, nevyhledává vztahy, netahá se ani s muži, ani s ženami, přestože by určitě nechtěla prožít svůj nekonečný život sama, moc dobře ví, že by to akorát komplikovalo její práci. Za staletí svého života se jí nepodařilo ani jednou zamilovat, to ale neznamená, že na lásku nevěří - právě naopak, jejím životním přesvědčením je, že láska překoná vše, jen tomu nevěří u ní samotné. Bere to tak, že Bůh samotný jí dal důležité poslání, od kterého ji něco takového nesmí rozptylovat.