Pozorovat Minnu z dálky by vedlo k jednomu zjištění - obyčejná dívka, jakých se po celém světě nachází několik desítek milionů, ničím výjimečná. Snad až na ten ohnivý odstín vlasů zářících do dálky při slunečném dni. S hlavou neustále sklopenou si mlčky razí cestu, tak trochu víc ztracená v myšlenkách, až se občas zdá nemožné, že jí ještě žádné auto nesrazilo. Pokud by však někdo toužil navázat s touto zcela běžnou osůbkou bližší kontakt, stát se něčím víc než pouhým cizincem, jehož tvář pomalu vybledne ve vzpomínkách, pak by se mu dostálo nového scénáře, v jehož řádcích rusovlasé děvče není tak úplně obyčejné. Vlastně má do obyčejnosti mílovými kroky daleko.

Minna se narodila s autismem doprovázeným syndromem savanta. Kdo nezná, bude mu vzápětí vysvětleno, co kombinace výše uvedeného znamená. Skoro dokonalá paměť založená na bázi fotografického zapamatování si téměř každé události, k níž navíc přikládá i smysl čichový. Zeptáte-li se jí na konkrétní datum, s děsivou přesností vám řekne, o jaký den v týdnu se jednalo a po čem jí voněl. Takto si ukládá důležité události: při smrti bratra voněl vzduch po spálenině; při příchodu do Shadow hills po dešti. Po opětovném setkání se s dědečkem si do paměti uložila vůni borovic a jehličí. Z tohoto způsobu seznamování se s nejvýznamnějšími událostmi v jejím životě se stal jakýsi rituál, který jen málokdo pochopí. Snad o důvod víc, proč si ho hýčká - prakticky nikdo nenalézá v sobě hrstku pochopení.

Navzdory svým problémům s navazováním kontaktu a známostí [či vztahů obecně] se řadí mezi velmi vnímavé osoby, ač by do ní nikdo nic podobného neřekl. Prostřednictvím vjemů, dlouhodobého pozorování a provádění tichých výpočtů v notesu, který prakticky nikdy neopouští její batoh, často vyjadřuje své názory. Nebojí se nikomu do očí [respektive do země] říct cokoliv na osobu dotyčného, a tak z úst vypustí bez sebemenšího zaváhání poznámku o aroganci druhého. Nadřazené chování v její blízkosti by nebylo ničím novým a neobvyklým a jedná se o jednu z mála lidských vlastností, které umí rozeznat. Její autismus je zobrazován viditelný okem při bližším setkání. Trpí smyslovou citlivostí podobně jako až abnormálním problémům při mluvení, nedostatečným zájmem o oční kontakt a až směšně velkým spoléháním se na denní rutinu. Naruší-li někdo Minniny rituály, stává se nebezpečná nejen svému okolí, ale především sobě. Pondělní snídani v bistru, kde si dává pokaždé čtyři palačinky s porcí šlehačky, přelité javorovým sirupem a navrch sedmi borůvkami? Ne, o tu nemůže přijít, ani kdyby venku lilo jako z konve nebo měl svět skončit posledním soudem. K snídani taktéž nemůže chybět sklenice čerstvého mléka. Podobně to má i se sobotním večerem, kdy chodí na jahodový shake - pokaždé v devět večer. Líbí se jí pozorování těch zamilovaných párů tulících se k sobě v prostorném boxu.

Navzdory nepřízni osudu a velmi trpce prožitému dětství si prozatím stihla udržet obecně pozitivní pohled na život. Smrt v ní nevyvolává smutek, bere ji jako součást koloběhu, který zákonitě musí být ukončen. Po bratrově smrti si o to víc drží odstup od ostatních, spoléhaje se na dědečka, v jehož bytě nad dílnou bydlí. Sama o sebe se sice dokáže postarat, ale zvyk je železná košile - pokaždé ji někdo vedl, pomáhal a chránil. Díky zrychlené učenlivosti, za což může savant, ovládá plynule španělštinu, ruštinu a skotskou gaelštinu, kterou sem tam hovoří její dědeček - zvláště ve chvílích, kdy jí vypráví staré pohádky nebo příběhy ze života. Také ovládá základy medicíny, ráda tvrdí, že uzdravuje hudební nástroje, které někdo přinesl dědečkovi na opravu. Uklidňuje jí melodie linoucí se ze strunných nástrojů - housle (přednost dává viole), violoncellu, na které aktivně hrávala, harfě nebo klavíru. Co vyloženě nesnáší? Přímé dotazy, kdy se vyhýbá odpovědi ze všech sil a raději změní téma na něco jiného. Podobně tomu má i s bouřkou. Déšť miluje, bouřku nesnese. Nemá ráda, když voda v kohoutku kape mimo rytmus ukolébavky, kterou jí zpíval bratr. Nerada si obouvá papuče a nikdy nepochopila vyjadřování emocí a citů vůči druhému. Neokusila alkohol a nemá ráda kávu. Naopak miluje kakao nebo horkou čokoládu, vyloženě se jí protiví anglický typ čaje - nikdy nepochopila, proč si Angličani dochucují čaj mlékem. Nikdy nejela výtahem, trpí klaustrofóbií. Neumí se bát u hororů, detektivky ji nudí. Je zkrátka... jiná. A přesto lidská.