Nick: Yoshi29
Fc: Tony Thornburg
Věk: 41 / 39 let
Rasa: Immortal
Národnost: Američan
Zaměstnání: Malíř na volné noze
Life hurts a lot more than death
PŘIROZENÉ SCHOPNOSTI:
Braní a navrácení života [ovšem nemohou oživit příliš poškozená těla], vycítí smrt, teleportace, nesmrtelnost, vidí duše mrtvých, vytrhávání duší z těl.
SCHOPNOSTI NAVÍC:
-
Nathaniel je tajemně vyhlížející muž s vypracovaným tělem a výškou bezmála 185 cm. Již na první pohled je možné rozeznat jeho asijské rysy, za které, a nejen za ně, vděčí své matce původem z Japonska. Má dlouhé černé vlasy přesahující ramena. Většinu času si je nechává buď zcela volně, anebo si část z nich stáhne do culíku, aby mu nepadaly do jeho temně hnědých očí. Při pohledu do nich může nejednoho přepadnout nepříjemná nálada společně s vyvstávajícími otázky na tohoto vždy ledově klidného obyvatele Shadow Hills. Na jeho těle se kupodivu nacházejí pouze dvě nějak významnější jizvy. Jedna nad srdcem, druhá na pravém boku. Pocházejí od dvou průstřelů, kterými ho obdaroval jeho vlastní bratr. Jizva, která se nachází přímo nad srdcem, by mohla vzbuzovat nepříjemné dotazy, takže se minimálně tu snaží vždy za každou cenu zakrýt. Pod pravou klíční kostí nosí ještě jednu připomínku minulosti. Je to tetování drobného kříže majícího po straně datum 12. 4. 2015.
Vždy se snaží po světě chodit upravený, i když s oblečením se mu to čas od času nezadaří. Vše ale vynahrazuje dokonale upraveným knírem, vousy a dobře udržovanými vlasy. Nosí vždy jen černé oblečení, takže jeho šatník nečítá ani jeden kus jiné barvy. Jeho domácím oblečením jsou jakékoli kalhoty a tričko nebo mikina s kapucí. Po venku chodívá ve volnější košili, černých džínách či plátěných kalhotách a vyšších botách. Opasek nosí volněji zapnutý, takže je vždy na šikmo. Plní tedy pouze funkci estetickou. Spodní oděv překrývá skoro až k zemi dlouhý, jak jinak než černý, kabát s vyšším límcem. Pod kabátem se vždy ještě skrývá malá taška přes rameno, ve které nosívá skicák velikosti A5, nějaké gumy a sadu tužek na kreslení. Kromě těchto uměleckých potřeb obsahuje jeho taška ještě vystřelovací nůž se zajímavými rytinami na čepeli i rukojeti.
Od té doby, co se setkal se Smrtí, se razantně změnil. Z ambiciózního mladého muže, který musel být stále v pohybu, se změnil v někoho, komu stačí k životu jen málo. Již se nehoní za majetkem, či kariérou, nepotřebuje velký honosný dům, anebo obdiv okolí. Vystačí si pouze sám se sebou a nikoho jako trvalejší společnost nehledá. Je toho názoru, že by mu nějaký vztah nebo vážnější přátelství mohlo být jen na škodu, stejně tak jak by to mohlo uškodit i druhé straně. Je to prostě takový vlk samotář, který se zdráhá projevovat svou náklonnost ostatním. Věčně ve tváři nosí svou kamennou masku a už je to hodně dlouho, co se naposledy nefalšovaně usmál.
Za ty dva roky, co je poslem smrti, si vybudoval velkou obezřetnost vůči svému okolí. Možná se vždy tváří klidně, ale ve své mysli o vás může neustále dokola přemýšlet, jestli nemáte tušení, co je zač, jestli jste ho náhodou neviděli při činu, jestli se mu nechcete pokusit zabránit přivést Smrti duši, která mu dovolí žít déle, a tak podobně. Tyto neustálé obavy nosí ve své hlavě dennodenně. Občas mu přijde, že se z toho všeho zblázní a právě v ten moment jej přepadne potřeba zlepšovat své schopnosti, anebo ode všeho uniknout pomocí štětce, nebo tužky.
Kresba a malba jsou společně s řízením jeho jedinými koníčky a věcmi, kterého baví a udržují jeho mysl funkční. Auta a jejich řízení, měl vždy rád, a co se týče kresby a malby, kdysi ho to naučila jeho nadaná matka. Dokáže kreslit a malovat dle svých pocitů a do všedních věcí vložit netypický nádech. Jeho obrazy jsou typické svou pochmurnou a temnou atmosférou. Svá díla podepisuje jako NKB s drobným křížem na levé nebo pravé straně písmen. Onen kříž, který všeobecně symbolizuje smrt, nemá být pouhým symbolem pochmurnosti jeho mysli, skutečný význam je zcela jasný pouze pro něho. Jedná se o neustálou připomínku faktu, jak moc je spojen se samotnou Smrtí.
Jednou zajímavostí jeho osoby je fakt, že má každý den na druhou hodinu ranní nastavený dnes již zastaralý klasický budík. Již dávno si stanovil, že v tuto noční hodinu musí vymyslet, čí duši ten den pošle za Smrtí.
Celkově se dá říct, že je stále svým způsobem dobrým člověkem, ačkoli se svou dobromyslnost snaží potlačovat. Když je někdo v nesnázích, stále jej něco nutí mu pomoci, anebo se zastat těch, kterým je ubližováno. Avšak jeho dobré úmysly v něm jen prohlubují vinu, kterou cítí za své skutky. Někdy tak prostě neví, jak by se měl zachovat. Jestli by se měl snažit dělat ze sebe dobrého člověka, i když je ve skutečnosti vrahem, anebo spíše dávat najevo, že je mu jeho okolí ukradené. Vlastně již není moc věcí, na kterých mu skutečně záleží. Když se to tak vezme, jde mu hlavně o jeho vlastní život, který by ještě nechtěl ztratit.
Jeho historie se vlastně začala psát docela nedávno, vezmeme-li v potaz, kolika let se mohou dožít nejrůznější nelidská stvoření, jejichž existenci na sklonku svého lidského života odhalil. Vezměme to ale od samého začátku. Otec byl vysoce majitelem jedné z větších amerických společností a jeho práce obnášela časté služební cesty po celém světě. A právě na jedné z takovýchto cest se seznámil s mladou Japonkou, která se později stala jeho ženou a matkou jejich dvou synů Nathaniela a Thomase.
Nate se nikdy neměl špatně. Žil si v centru New Yorku, kde měl přístup ke všemu. V mládí si mohl dovolit věnovat se mnoha koníčkům, později pak studovat na prestižních školách. Získal dobře platově ohodnocenou práci v otcově firmě a našel si ženu svých snů. Když však jeho matka náhle onemocněla a brzy na to zemřela, pohádal se s otcem natolik, že odešel z jeho firmy a ukončil s ním veškeré styky. Avšak místo toho, aby si našel práci opět týkající se obchodu, kývl na nabídku bratra, která ač byla za hranicí legálnosti, přinesla mu mnoho peněz. Stačilo se jen dostat do pár firem a na správné místo připojit určité zařízení a o zbytek se už postaral Thomas. Když však po několika podobných a stejně úspěšných akcích přišla ze strany bratra trochu jiná nabídka, váhal, jestli přijmout. Ačkoli se jednalo o něco složitějšího, než do čeho se zatím pouštěli, nabídku přijal. Vše vycházelo, jak mělo, tedy až do té doby, co je odhalil člen ostrahy a chystal se volat policii. Thomas nehodlal přijmout, že by místo toho, aby získali balík peněz, měli skončit ve vězení. Vytáhl zbraň a muže zastřelil. Když měli to, co potřebovali, utekli pryč a na jednom parkovišti se setkali s těmi, kdo je platili. Nathaniel své zaměstnavatele viděl poprvé v životě a jednou mu to stačilo na to, aby dal ode všeho prsty pryč. Se svým bratrem už nechtěl mít nic společného. Thomas se totiž zapletl do obchodu s drogami, a kdo ví s čím ještě.
Skoncoval s napomáháním zločinu a sehnal si nějakou normální práci. Vrátil se k poklidnému životu se svojí ženou Elizabeth a narodila se mu dcera Grace. Po několika letech, co o svém bratrovi neslyšel, k němu přišel s prosbou, aby mu půjčil nemalý obnos peněz. Nathaniel by mu možná nakonec i půjčil, ale uvědomil si, že by tím ohrozil svou rodinu, takže odmítl. Thomas se mu znovu ozval až za pět let a žádal ho, aby s ním ještě jednou do něčeho šel. Říkal, že to bude poslední a pak už všeho nechá a začne pracovat normálně. Nate ho sice neměl zrovna v lásce, ale chtěl mu dát ještě šanci. Vyrazil na desítky mil vzdálené místo setkání, kterým byl jeden starý hřbitov.
V měsíčním světle už tam viděl postávat svého bratra, a tak s poklidem vystoupil a vyrazil k němu. "Tak jsem tady Thomasi. Doufám, že už je to opravdu poslední," řekl a přátelsky plácl bratra po rameni. Ten se však otočil a pronesl: "To kvůli tobě moje žena zemřela." Vystřelil. Nate jen šokovaně přiložil ruku k místu, kudy prošel projektil a skácel se k zemi. A ještě před tím, než zemřel, sedl si k němu Thomas na zem a vedl s ním krátký rozhovor. "Proč?" ptal se ho slábnoucí Nathaniel. Thomas mu na jeho otázku neodpověděl a povídal si své: "Ani nedokážu říct, jak moc tě nenávidím. Ale jednu věc ti, bratře," oslovení s nechutí vyprskl, "vyčítat nemohu. Kdybys mi tenkrát ty peníze půjčil, nikdy bych neobjevil něco daleko přesahující všechny lidské představy. Mezi námi jsou bytosti nebe a pekla s neuvěřitelnou mocí. A o tu moc se s tebou podělí, když víš, co jim můžeš nabídnout. Například tady můj nový pekelný spojenec," poukázal na temnou postavu, která se náhle objevila za ním, "mi přislíbil, že mi přivede zpět mou ženu. A je toho mnohem víc, než si můžeš ty vůbec představit. Proč bych měl nechávat práce pro ně, když ve výsledku mohou být těmi nejlepšími zaměstnavateli na světě. Takže asi sbohem, bratříčku. Připravím tě o vše, co jsi kdy miloval." Thomas se usmál, postavil se a prohnal mu kulku srdcem, aniž by zaváhal.
Následovala už jen tma. Nathaniel se objevil na jakémsi temném místě tváří v tvář samotné Smrti. Čekal, že jej definitivně pošle kamsi do pekla, nebo kde to končí špatní lidé, ale ona mu místo toho učinila nabídku: "Pošlu tě zpět do světa živých a dám ti nesmrtelnost spojenou s velkou mocí, když mi na oplátku pošleš každý den minimálně jednu duši." Nate začal zvažovat nabídku Smrti a položil jí otázku: "A kde je ten háček?" Za spolupráce s bratrem se naučil, že nic není zadarmo a vše má určité následky. Smrt tedy doplnila další podmínku: "Nesplníš-li můj požadavek, zemřeš." Ještě dlouho rozvažoval a Smrt se zdála být trpělivá. Cítil zlost vůči svému bratrovi a také se obával, že "připravím tě o vše, co jsi kdy miloval," mělo znamenat, že zabije jeho manželku a dceru. A tak řekl Smrti své ano.
Byla stále ještě noc, když znovu otevřel oči a rozhlédl se po místě, kde zemřel. Nikde nebylo ani živáčka. Další, co se změnilo, byla atmosféra kolem, která se nyní zdála být jiná, jakoby chladná. Nebo to nebyla změna v okolí, ale v něm samém? Ještě dlouho seděl na zemi hřbitova a snažil se ujasnit si, co se vlastně stalo. Jeho zakrvácené oblečení a kaluž krve pod ním poukazovaly na to, že skutečně zemřel, že ho jeho vlastní bratr doopravdy zastřelil a on že uzavřel pakt se Smrtí. Když se alespoň trochu ze všeho vzpamatoval, vzal svůj mobil a okamžitě volal své ženě - hovor nepřijala. I když možná jen spala, vůbec ho to neuklidnilo. Okamžitě nasedl do auta a vydal se na cestu nocí pryč, směrem do rodného New Yorku.
Celou cestu myslel na svou dceru a ženu, na svého bratra a fakt, že dnes musí někoho zabít, aby sám nezemřel. A tak si jeho nepozornost vybrala své a on Smrti poslal člověka, aniž by se vážně snažil. Srazil chlapíka motajícího se po silnici s lahví alkoholu v ruce. První, co Nathaniel udělal, bylo, že se zděšením zastavil a vystoupil z auta. Když pak ale zjistil, že muži již není pomoci, dolehla na něj vina, ale zároveň z něj opadl i strach z toho, že se nedožije zítřka. Šlápl na plyn a pokračoval k domovu. Když se však po několika hodinách konečně blížil ke svému domu, spatřil kolem něj policejní vozy a dva černé pytle, očividně plné. Narychlo na sebe hodil bundu, kterou měl náhodou v autě a vyběhl ven. "Sem nesmíte, pane!" volal na něj mladý policista, když vcházel na místo činu. Proběhl kolem všech lidí, kteří se tu oprávněně motali, a roztrhl první černý pytel, ke kterému se dostal. To, co v něm spatřil, ho strašilo ještě pěkně dlouho. Byla to bledá tvář jeho mrtvé dcery. Když k němu pak doběhli policisté, aby ho odvedli pryč, už mu bylo jasné, kdo je obyvatelem druhého černého pytle - jeho žena. "Já… já jsem…" nedokázal ze sebe dostat tu informaci, že on je manželem mrtvé ženy a otcem mrtvého dítěte. "On je zabil…" zatlačil další slzy, které se chystaly stéci po jeho tváři. "To Thomas…" chtěl jim říct, že to jeho bratr Thomas je má na svědomí, ale nakonec to neudělal. Vytrhl se policistovi, nasedl znovu do vozu a uháněl pryč jen s tím, co měl momentálně u sebe. Rozhodl se, že Smrti musí svého bratra poslat.
Nebylo těžké Thomase najít. Byl ve svém domě a vůbec neměl ani tušení, co se na něj chystá. Proč by taky měl, Nathaniela přeci sám zabil. Nate počkal do dalšího dne a těsně po úderu dvanácté hodiny zastřelil bratra tou stejnou zbraní, kterou sám zemřel. Nechal si ji a utekl pryč. Ale co měl dělat teď, když se pomstil? Pro co měl žít? V jeho životě zbyla jen prázdnota. S každým přibývajícím dnem, kdy musel hledat koho zabít, a nedopustit, aby někdo odhalil, že je vrahem, si uvědomoval, kolik duší bude muset Smrti poslat, aby si koupil byť jediný rok života. Zdálo se to být neúnosné. Chtěl to všechno skončit a porušit jedinou podmínku Smrti, ale nakonec to nedokázal a znovu zabil. Smrt mu možná stále byla po boku, ale sám se jí až příliš bál. Jeho život ztrácel smysl a on se snažil stát necitelným a s každým dalším mrtvým se lítosti poddával čím dál méně. Možná si to nepřiznával, ale všechny ty vraždy jej kdesi hluboko poznamenaly. Rok ode dne, kdy jeho rodina zemřela, navštívil hřbitov, kde Elizabeth a Grace odpočívaly. Položil na jejich hroby velké kytice květin a udělal na náhrobky kříž, ač nikdy nebyl věřícím člověkem. Poté se celý rok potloukal po státech ve svém voze a plnil své povinnosti. Po dalším roce se znovu vrátil na hřbitov, jen aby pozdravil své milované. Tou dobou již více či méně ovládal určité schopnosti, které od Smrti získal, ale i tak jej velice zaskočilo, když spatřil duchy své ženy a dcery. Nic neříkaly, jen na něj se smutkem hleděly. Když k nim pak natáhl ruku, lehce se pousmály a zmizely. Jednoho nočního dne, kdy seděl v nějakém lesíku daleko od měst a přemýšlel nad svým životem s pohledem upřeným na hvězdy, rozhodl se, že zkusí dát ještě životu šanci. Hledal nějaké poklidné menší městečko, kde by se usadil. A našel právě Shadow Hills. Doufal, že zde najde trochu klidu, nějaké duše, které by odevzdal Smrti, nebo možná i pochopení. Ačkoli bylo jeho konto stále dostatečně tučné, udělal si v přízemí svého domu malý obchůdek s výlohou, kde vystavuje a prodává obrazy, které namaloval. Přišel totiž na to, že využívání talentu pro kresbu a malbu, který zdědil po matce, přináší jeho duši alespoň částečný klid.